Čapí hnízdo 2 aneb Svačina v čapím hnízdě: 1. B (16. 6. 2026)

Volně jsme navázali na naše minulé objevování čapího života, kde jsme se skrz prožitkové učení, jógu a artefiletiku zaměřili na to nejdůležitější: na prožitek vlastního těla, objevování osobního prostoru a vnímání bezpečných hranic.

Všechno začalo v naprostém tichu. Děti se schoulily do pozic malých vajíček kdekoliv v prostoru herny a každé z nich bylo schováno pod velkým archem balicího papíru – svou vlastní pevnou skořápkou. V této tmě a klidu si děti užívaly bezpečí svého vajíčka. Naslouchaly tichému šustění papíru a představovaly si, jaké to uvnitř je a co jim jejich vajíčko tiše šeptá do ouška. 

Pak ale přišel čas vyrůst a prozkoumat svět venku. Aby se čápátka mohla vylíhnout, musela vyvinout opravdovou sílu a napnout svaly. Potom společnými silami a s obrovským nadšením začaly stavět své vlastní třídní čapí hnízdo z nachystaného materiálu. Mačkaly, trhaly, vrstvily a propojovaly materiály tak, aby si vybudovaly bezpečný a útulný prostor pro svůj další růst. 

Když bylo obří hnízdo na koberci hotové, čápata se v něm spokojeně zabydlela a počkala na potravu od svých čapích rodičů. Odměnou za velkou námahu jim byla společná svačinka prožitá přímo v bezpečí vlastnoručně postaveného domova: čapího hnízda na komíně.

Po svačince se malá čápata společně zamýšlela nad různými otázkami, které se týkaly prožité aktivity.

• Jaké to vlastně bylo tam uvnitř ve skořápce? 

• Bylo ti tam dobře, nebo ses už nemohl dočkat, až se vylíhneš? 
• Co ti tvoje vajíčko v té tmě pošeptalo? 
• Slyšeli jste svou skořápku praskat a bylo těžké se z ní dostat ven? 
• Když teď sedíte ve svém hnízdě, jaké je? Co přesně ho dělá tak útulným? 
• Může do vašeho hnízda někdo cizí nakouknout, nebo je pevně uzavřené? 
• Chceš ze svého hnízda vidět do ostatních hnízd na své kamarády? 
• Našlo by se ve vašem hnízdě ještě kousek místa pro někoho dalšího, kdo by potřeboval schovat? 
• Kdyby k nám chtěl přiletět úplně cizí čáp, co by mu vaše hnízdo řeklo? 

A co vzkazují naši prvňáčci na závěr? „Dobrou chuť přejí čápátka všem ke svačince!“

Mgr. Dagmar Horká